Co v praxi znamená schválení novely zákona o spotřebitelském úvěru?
|
Konec roku, přinášející obvyklé bilancování a také plány na nadcházející rok, je tady. Klienti s hypotékami, kterým končí fixace, hledí do budoucna s jistou obavou. Ví, že splátka jejich úvěru bude určitě vyšší, takže řeší a konzultují, na jak dlouho fixovat novou úrokovou sazbu. Klienti, kteří zvažují koupi nemovitosti s využitím financování prostřednictvím hypotéky, přemýšlí o tom, kdy na to přijde optimální doba, což v překladu znamená nižší úrokové sazby a potažmo i ceny nemovitostí. Nebo minimálně zastavení jejich růstu. A když financovat úvěrem, tak jakou zvolit fixaci úroků? V této otázce byl poslední 4 roky poměrně velký zmatek a tápali klienti i finanční poradci. Nikdo totiž neuměl s jistotou říct, kolik klient zaplatí, když bude chtít úvěr doplatit za rok, dva, tři… Do schválení novely, kterou ještě musí potvrdit Senát a podepsat prezident, navíc nebylo jasné, jaká bude úprava legislativy, která určí pravidla na další roky, a v podstatě i trend chování klientů a bank.
Co odhlasovala Poslanecká sněmovna?
Poslanecká sněmovna 15. 11. 2023 odhlasovala novelu Zákona o spotřebitelském úvěru. Podle veřejně dostupných informací předpokládáme, že zákon schválí Senát a podepíše prezident republiky. Konečně máme v ruce jasná pravidla, která pomůžou plánování a řízení fixací i úvěrů řídit. Novela říká, že banka může klientovi účtovat maximálně 0,25 % ze zbývající jistiny za každý rok, který zbývá do konce sjednané fixace, a to do maximální výše 1 % za všechny roky. Omezení však platí jen na úvěry poskytnuté po účinnosti novely a u úvěrů, u kterých po termínu účinnosti došlo ke změně fixace. Navíc novela nabude plné účinnosti až od září roku 2024, protože ČNB nejdříve potřebuje začít evidovat data pro vyhlašování takzvaných referenčních sazeb. Právě rozdíl mezi aktuální sazbou klienta na spláceném úvěru a sazbou referenční bude základní vstup pro výpočet účelně vynaložených nákladů.
Jak může tato úprava ovlivnit úvěry na bydlení?
Změna neřeší ztráty, které bankám nastanou ve chvíli, kdy budou kvůli lepším úrokům chtít refinancovat klienti, kteří si vzali hypotéky v posledních „drahých“ letech. Nabídne ale bankám lepší výchozí situaci při poskytování nových úvěrů (od 1. 9. 2024), takže by mohla přispět k poklesu úrokových sazeb. V případě, kdy klient splatí úvěr třeba už po prvním roce, pomůže nová klientská sankce bankám pokrýt případnou vzniklou ztrátu. Až po novém roce v září ale uvidíme, jak se tato změna projeví. Nejzásadnější samozřejmě bude vývoj inflace a reakce ČNB.
Jak se úpravy zákona promítnou do praxe?
Pokud si příští rok klient vezme hypotéku s tříletou fixací, nemůže, při splacení mimo fixaci, zaplatit bance více než 0,75 % (3 x 0,25 %) ze zbývající jistiny. A to ještě v případě, že splacení provede v průběhu prvního roku fixace. Pokud to bude v druhém roce průběhu fixace, bude to maximálně 0,5 % (2 x 0,5 %) a v posledním roce už jen 0,25 %.
Limit 1 % ze zbývající jistiny, což může být absolutní maximum sankce při splacení úvěru mimo fixaci pro všechny případy, chrání klienta u pětiletých a delších fixací (5 x 0,25 % = 1,25 %, 7 x 0,25 = 1,75 % atd.)
Očekávám, že nás čeká období spíše kratších fixací. U delších fixů si banky z nově schváleného způsobu výpočtu účelně vynaložených nákladů nedokážou pokrýt cenu zdrojů. Klienti zase využijí nízké sazby (z důvodu výše uvedeného, to budou ty kratší) a minimální náklady za případné refinancování. Vyhnou se tak maximálnímu limitu 1 %. Kratší fixace mohou také znamenat větší aktivitu na úvěrovém trhu a víc práce pro banky i pro finanční poradce. Čeká nás období propočtů a hledání různých vhodných variant. Dobrá zpráva ale je, že to vůbec konečně spočítat půjde.
Michael Opočenský
Senior Key Account Manager
pro spotřebitelské úvěry